Plánový odjezd v pondělí večer se nekonal, jakýsi bacil mě skolil natolik, že jsem nebyla schopná ani vstát, natož řídit a s teploměrem v puse, jehož hodnoty ukazovaly rozptyl 38,8 – 39,2, obkládkem na čele jsem se proskuhrala celou nocí, abych ráno poté navštívila svého lékaře, který mě s kupou prášků poslal zpátky do postele. To tak, léky zabraly  a...

Jelikož člověk je tvor neustále s něčím nespokojený a po vyšším výkonu čehokoliv toužící, je vždy jen otázkou času, kdy se najde fanoušek, který se čemukoliv podívá pod kapotu a laděním získá vyšší výkon.

Další z řady mých osobních příběhů je tu. Protože jsem se dlouho nevykecávala, musím Vám všem říct, že konec loňského roku byl opravdu veselý a moc se mi líbil. V práci bylo tak rušno, že sem chvílema nevěděla kde mi stojí hlava, vrátil se mi zase na chvíli přítel z Iránu a tak mi kompenzoval hlavu v pejru, probíhalo spousty vánočních večírků a z toho všeho jsem měla jako obvykle spoustu naprosto "skvělých" nápadů.... Jedním z nich byl i Silvestr na Ještědu.

Tak z té dovolené v rámci stěhování a tun práce sešlo. Nicméně, náčelník mi ji povolil v posledním týdnu ledna a února. :-) Sláva. Snad to sluníčko někde bude.

Byla jsem si zahostovat s kapelou Minaret na Újezdském babím létě. Výborná akce, super prostředí a hlavně hrozně moc lidí. Když napíšu tři tísíce, bude to odpovídat. Zahrát si s klukama bylo naprosto super a jít na scénu po panu Nedvědovi, kdy bylo publikum rozdováděné bylo taky dost odvážné. Po dlouhé době se mi klepala kolena a nebudu lhát že první dva songy jsem měla opravdovou nefalšovanou trémičku. Pak sem se naladila na minaretí vlnu a bylo to fajn. Publikum bylo vřelé a  tak jsme si tu třičtvrtě hoďku s klukama myslím dost užili.

Celý víkend byl naprosto super a třeba se náčelník kapely rozhoupe a celý víkend Vám popíše na stránkách Minaretu. (odkaz vpravo dole)

Léto je v plném proudu a já sem se vydala na další pouť ve svém muzikantském životě. Rozloučila sem se se svojí domovskou kapelou GrassPark, ve které se sešli excelentí muzikanti a přidávám se k výborné muzikantské bandě, jejíž jméno prozatím nezveřejním, nicméně se těším na účinkování s nimi.

Minulý týden jsem se v noci vrátila ze zkoušky s libereckou kapelou Pakáž. Otevřela sem dveře od svého bytu a už mezi nimi mě praštil přes nos příšerný odér. Jindy skořicí a jablíčkem vonící byteček zaváněl něčím neskutečně neidentifikovatelným...